Autorem projektu koleje v Kutné Hoře, která se stavěla od roku 1667 přibližně do poloviny 18. století na impozantním místě v těsném sousedství chrámu sv. P. Barbory, byl významný stavitel jezuitských budov Domenico Orsi. Z částečně dochovaných plánů je patrné, že zvolil půdorys písmene E a současný půdorys ve tvaru písmene F je důsledkem toho, že projekt nebyl nikdy naplněn. Architektura je to poměrně strohá, jak velela jezuitská řehole, jen průčelí připomíná raně barokní italské paláce. Z původních tří věží musela být středová v polovině 19. století ze statických důvodů snesena. Záměr jezuitských stavitelů naznačit v Kutné Hoře královskou cestu od chrámu sv. Barbory k Vlašskému dvoru podobnou té, která v Praze spojuje Klementinum s Pražským hradem, vedl k vytvoření galerie soch na mostě před jezuitskou kolejí. Autorem galerie (s výjimkou pozdějšího Jana Nepomuckého) byl příslušník řádu František Baugut, který vložil do kamene svou představu dvanácti jezuitských světců, mezi nimi Ignáce z Loyoly, Františka Xaverského a českého patrona sv. Václava.
|